Ti, co mávají nad svým zdravím rukou, bývají často zaskočeni, když je nějaká nemoc přepadne. Třeba hnisaná angína, kdy už je nutné dojít si k lékaři a dodržovat klidový režim s pravidelným polykáním antibiotik.

Člověk, který je zvyklý pracovat na 150% má najednou ležet a nic nedělat. Bohužel za pár dní, kdy má pocit, že už je zdravý, chce ukončit neschopenku. Slibuje, že léky poctivě dobere. Je na lékaři, jestli se nechá přesvědčit. Většinou ano. A tak se stane, že o dva dny později je tam ten samý člověk s mnohem horším projevem nemoci. Stává se, že místo dvou týdnů doma v posteli, skončí na další dva týdny v nemocnici. Jestli se z toho poučil? Ani náhodou! Zase bude žít naplno, a dokud ho neschvátí např. infarkt, nebude se šetřit.
hadička v ruce
Opakem takových lidí jsou hypochondři. Nebo se jim dá říkat ti opatrní na své zdraví a život. Jak vyjdou z domu, první jejich cesta vede do lékárny a odtud zpravidla odchází s plnou taškou vitamínových doplňků a léků na kašel, rýmu, průjem, zažívání a to jenom proto, kdyby je něco z toho přepadlo, aby měli okamžitě první pomoc po ruce. V jejich taškách do práce není jen svačina, ale i léky na bolest, protože hlava může začít třeštit kdykoli, cucací prášky na pálení žáhy, protože zrovna kvalitně nevaří, tam co obědvají, proto je nutné v šuplíku skrývat něco na nadýmání. Člověk nikdy neví.
píchání injekce

Co se ale s takovým člověkem stane, když ho nakonec navštíví skutečná nemoc? Ano, správně. Zpytuje své svědomí, co zanedbal, když si na sebe dává tak velký pozor. Poctivě polykal vitamíny, ale už ne ovoce a zeleninu, pravidelně si měřil tlak, ale málo chodil pěšky, hodně pil, ale více kávy než vody a málo se smál.

Neví, že honěním se za novými preparáty na delší a spokojenější život, si ho vůbec neužívá. Nechodí se pobavit s přáteli a rodinou, netuší, že neustálým pozorováním se je ve stále větším stresu a ani omylem si nepřipustí, že když si občas dá jídlo, na které má opravdu chuť, jeho tělo to ocení víc než zdravé zobání polykané s nechutí.
Ale víte, že existují lidé, kteří vypadají i v nemoci zdravě?Ti mají smůlu, když přijdou k doktorovi s nějakým zdravotním problémem. Mají pořád růžové tváře, a i když jim je zle, mají od dětství vsugerováno, že nemají dávat svou bolest najevo. Takže díky naučenému předstírání fyzické zdatnosti, při vstupu do ordinace vypadají, že si jdou jen popovídat. Nakonec při pohledu do krku lékař spráskne ruce nad tím, že pacient vůbec může polykat a nesliní. Nebo jim je zle už dost dní, ale protože vědí, že díky svému zdravému vzhledu stejně lékař nebude hledat příčinu potíží, nenavštíví ho a pak někde zkolabují.
teploměr a pilulky
Pro každého z nás je těžké onemocnět. Najednou vnímáme, že nemůžeme dělat nejen to, co máme rádi, ale začne nám chybět i ta nenáviděná činnost, jenom kdybychom nemuseli ubrat, nebo přímo ležet v posteli. Proto je lepší se nepřepínat, ale ani se přehnaně nepozorovat, věnovat se blízkým a užívat si život. To je všelék na dlouhý a spokojený zbytek našeho pobytu mezi živými.

4.2
04