Blog

Kondor Andský patří mezi největší létající ptáky na světě. Mají také jako druzí největší rozpětí křídel ze všech ptáků, a to přes 3 metry. Jejich tělo měří až 130 cm a mohou vážit až 10 kilogramů. 
Jejich domovem jsou jihoamerické Andy a vyskytují se v horách až do výšky 5000 metrů nad mořem.
 
Jejich potravou jsou především mršiny. Kondoři jsou schopni dlouhé hodiny sledovat ze vzduchu nemocné, umírající zvíře až do jeho smrti. Poté přistanou a mají „čerstvou‘‘ hostinu.
 
Vzhled kondorů není příliš přitažlivý. Peří dospělých jedinců je černé barvy, s bílým límcem a bílými konečky křídel. Podle dlouhého bílého peří na konci křídel poznáte, že letící pták na obloze je právě Kondor Andský. Krk i hlava jsou neopeřeny, zbarveny do červena. Barva kůže se však mění podle nálady. Mladí ptáci mají hlavu černou a peří lehce do hněda.
 
Nohy mají kondoři přizpůsobeny k chůzi. Jejich drápy kupodivu nejsou ostré. Na trhání masa ze zdechliny slouží jejich zahnutý zobák.
 
Dospělí samci jsou schopni spořádat až dvě třetiny jejich váhy. A protože nejsou schopni potravu uchopit do drápů a odnést, musí to vše spořádat na místě. Pojídáním mršin pomáhají kondoři přirozenému chodu ekosystému a nerozšiřování různých chorob.
 
Kondoři jsou také špičkoví letci. Využívají skalní stěny a proudy kolem nich, aby je vynesly vzhůru, a tím nevykládali moc sil. Díky tomu potom mohou dlouho sledovat svou budoucí oběť. Málokdy uvidíte kondora mávat křídly.
 
Rozmnožují se monogamně. Páry spolu tedy vydrží celý život. Každý druhý rok kladou samičky jedno až dvě vejce do svých hnízd na skalní římse. Mláďata se klubou zhruba po 50 dnech. Zajímavostí je, že mláďata se před nepřítelem brání syčením a dokonce zvracením. Po půl roce už umějí létat, ale přesto zůstávají s rodiči až do dvou let.
 
Tito ptáci jsou dlouholetí. Jedinci v zajetí se dožívají až 100 let.
 
Kondoři mají také zajímavý zvyk, že si z důvodu ochlazení močí na nohy.
 
Tito zajímaví ptáci sice nemají přirozeného nepřítele, avšak kvůli člověku vymírají.
Ať už je zabije vysoké napětí, pytláci, jedovaté pesticidy nebo otrávené zvíře, které pozřou. Již hodně států se snaží kondory chránit, aby se z nich nestal velmi ohrožený druh.

Kondor Andský patří mezi největší létající ptáky na světě. Mají také jako druzí největší rozpětí křídel ze všech ptáků, a to přes 3 metry. Jejich tělo měří až 130 cm a mohou vážit až 10 kilogramů. 
Jejich domovem jsou jihoamerické Andy a vyskytují se v horách až do výšky 5000 metrů nad mořem.
 
Jejich potravou jsou především mršiny. Kondoři jsou schopni dlouhé hodiny sledovat ze vzduchu nemocné, umírající zvíře až do jeho smrti. Poté přistanou a mají „čerstvou‘‘ hostinu.
 
Vzhled kondorů není příliš přitažlivý. Peří dospělých jedinců je černé barvy, s bílým límcem a bílými konečky křídel. Podle dlouhého bílého peří na konci křídel poznáte, že letící pták na obloze je právě Kondor Andský. Krk i hlava jsou neopeřeny, zbarveny do červena. Barva kůže se však mění podle nálady. Mladí ptáci mají hlavu černou a peří lehce do hněda.
 
Nohy mají kondoři přizpůsobeny k chůzi. Jejich drápy kupodivu nejsou ostré. Na trhání masa ze zdechliny slouží jejich zahnutý zobák.
 
Dospělí samci jsou schopni spořádat až dvě třetiny jejich váhy. A protože nejsou schopni potravu uchopit do drápů a odnést, musí to vše spořádat na místě. Pojídáním mršin pomáhají kondoři přirozenému chodu ekosystému a nerozšiřování různých chorob.
 
Kondoři jsou také špičkoví letci. Využívají skalní stěny a proudy kolem nich, aby je vynesly vzhůru, a tím nevykládali moc sil. Díky tomu potom mohou dlouho sledovat svou budoucí oběť. Málokdy uvidíte kondora mávat křídly.
 
Rozmnožují se monogamně. Páry spolu tedy vydrží celý život. Každý druhý rok kladou samičky jedno až dvě vejce do svých hnízd na skalní římse. Mláďata se klubou zhruba po 50 dnech. Zajímavostí je, že mláďata se před nepřítelem brání syčením a dokonce zvracením. Po půl roce už umějí létat, ale přesto zůstávají s rodiči až do dvou let.
 
Tito ptáci jsou dlouholetí. Jedinci v zajetí se dožívají až 100 let.
 
Kondoři mají také zajímavý zvyk, že si z důvodu ochlazení močí na nohy.
 
Tito zajímaví ptáci sice nemají přirozeného nepřítele, avšak kvůli člověku vymírají.
Ať už je zabije vysoké napětí, pytláci, jedovaté pesticidy nebo otrávené zvíře, které pozřou. Již hodně států se snaží kondory chránit, aby se z nich nestal velmi ohrožený druh.

Kondor Andský patří mezi největší létající ptáky na světě. Mají také jako druzí největší rozpětí křídel ze všech ptáků, a to přes 3 metry. Jejich tělo měří až 130 cm a mohou vážit až 10 kilogramů. 
Jejich domovem jsou jihoamerické Andy a vyskytují se v horách až do výšky 5000 metrů nad mořem.
 
Jejich potravou jsou především mršiny. Kondoři jsou schopni dlouhé hodiny sledovat ze vzduchu nemocné, umírající zvíře až do jeho smrti. Poté přistanou a mají „čerstvou‘‘ hostinu.
 
Vzhled kondorů není příliš přitažlivý. Peří dospělých jedinců je černé barvy, s bílým límcem a bílými konečky křídel. Podle dlouhého bílého peří na konci křídel poznáte, že letící pták na obloze je právě Kondor Andský. Krk i hlava jsou neopeřeny, zbarveny do červena. Barva kůže se však mění podle nálady. Mladí ptáci mají hlavu černou a peří lehce do hněda.
 
Nohy mají kondoři přizpůsobeny k chůzi. Jejich drápy kupodivu nejsou ostré. Na trhání masa ze zdechliny slouží jejich zahnutý zobák.
 
Dospělí samci jsou schopni spořádat až dvě třetiny jejich váhy. A protože nejsou schopni potravu uchopit do drápů a odnést, musí to vše spořádat na místě. Pojídáním mršin pomáhají kondoři přirozenému chodu ekosystému a nerozšiřování různých chorob.
 
Kondoři jsou také špičkoví letci. Využívají skalní stěny a proudy kolem nich, aby je vynesly vzhůru, a tím nevykládali moc sil. Díky tomu potom mohou dlouho sledovat svou budoucí oběť. Málokdy uvidíte kondora mávat křídly.
 
Rozmnožují se monogamně. Páry spolu tedy vydrží celý život. Každý druhý rok kladou samičky jedno až dvě vejce do svých hnízd na skalní římse. Mláďata se klubou zhruba po 50 dnech. Zajímavostí je, že mláďata se před nepřítelem brání syčením a dokonce zvracením. Po půl roce už umějí létat, ale přesto zůstávají s rodiči až do dvou let.
 
Tito ptáci jsou dlouholetí. Jedinci v zajetí se dožívají až 100 let.
 
Kondoři mají také zajímavý zvyk, že si z důvodu ochlazení močí na nohy.
 
Tito zajímaví ptáci sice nemají přirozeného nepřítele, avšak kvůli člověku vymírají.
Ať už je zabije vysoké napětí, pytláci, jedovaté pesticidy nebo otrávené zvíře, které pozřou. Již hodně států se snaží kondory chránit, aby se z nich nestal velmi ohrožený druh.

Kondor Andský patří mezi největší létající ptáky na světě. Mají také jako druzí největší rozpětí křídel ze všech ptáků, a to přes 3 metry. Jejich tělo měří až 130 cm a mohou vážit až 10 kilogramů. 
Jejich domovem jsou jihoamerické Andy a vyskytují se v horách až do výšky 5000 metrů nad mořem.
 
Jejich potravou jsou především mršiny. Kondoři jsou schopni dlouhé hodiny sledovat ze vzduchu nemocné, umírající zvíře až do jeho smrti. Poté přistanou a mají „čerstvou‘‘ hostinu.
 
Vzhled kondorů není příliš přitažlivý. Peří dospělých jedinců je černé barvy, s bílým límcem a bílými konečky křídel. Podle dlouhého bílého peří na konci křídel poznáte, že letící pták na obloze je právě Kondor Andský. Krk i hlava jsou neopeřeny, zbarveny do červena. Barva kůže se však mění podle nálady. Mladí ptáci mají hlavu černou a peří lehce do hněda.
 
Nohy mají kondoři přizpůsobeny k chůzi. Jejich drápy kupodivu nejsou ostré. Na trhání masa ze zdechliny slouží jejich zahnutý zobák.
 
Dospělí samci jsou schopni spořádat až dvě třetiny jejich váhy. A protože nejsou schopni potravu uchopit do drápů a odnést, musí to vše spořádat na místě. Pojídáním mršin pomáhají kondoři přirozenému chodu ekosystému a nerozšiřování různých chorob.
 
Kondoři jsou také špičkoví letci. Využívají skalní stěny a proudy kolem nich, aby je vynesly vzhůru, a tím nevykládali moc sil. Díky tomu potom mohou dlouho sledovat svou budoucí oběť. Málokdy uvidíte kondora mávat křídly.
 
Rozmnožují se monogamně. Páry spolu tedy vydrží celý život. Každý druhý rok kladou samičky jedno až dvě vejce do svých hnízd na skalní římse. Mláďata se klubou zhruba po 50 dnech. Zajímavostí je, že mláďata se před nepřítelem brání syčením a dokonce zvracením. Po půl roce už umějí létat, ale přesto zůstávají s rodiči až do dvou let.
 
Tito ptáci jsou dlouholetí. Jedinci v zajetí se dožívají až 100 let.
 
Kondoři mají také zajímavý zvyk, že si z důvodu ochlazení močí na nohy.
 
Tito zajímaví ptáci sice nemají přirozeného nepřítele, avšak kvůli člověku vymírají.
Ať už je zabije vysoké napětí, pytláci, jedovaté pesticidy nebo otrávené zvíře, které pozřou. Již hodně států se snaží kondory chránit, aby se z nich nestal velmi ohrožený druh.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.

Napadlo vás někdy, že byste si fazole mohli vychutnat i v jiné podobě, než pouze jako lusky či samotná uvařená semena? V současnosti jsou velmi populární mladé výhonky fazolí mungo, jejichž přípravu si podrobně představíme.
Možná budete překvapeni tím, jak je celý proces rychlý a snadný, takže pokud si pro suroviny do kuchyně nechodíte do obchodu, ale jste zvyklí na čerstvou produkci z vlastní zahrádky, tak v tomto případě můžete mít obojí – výhonky získáte velice rychle a snadno, a přitom se bude jednat o vaši vlastní úrodu.
Nicméně k tomu, abyste mohli sklízet křupavé výhonky, budete nejprve nezbytně potřebovat semena. Semena tohoto druhu malých zelených fazolek, které svým vzhledem vzdáleně připomínají hrášek, jsou na trhu velice dobře dostupná. Stačí zajít do obchodu a budete je mít brzy doma.
V každém případě byste měli vědět, že pro klíčení je naprosto nezbytné, aby se jednalo o chemicky neošetřenou produkci. V opačném případě riskujete vážné problémy.
Máte mungo doma? Výborně, pak už jen stačí, když semínka nasypete do vhodné nádoby a zalijete vodou tak, aby je o několik centimetrů přesahovala. Když semínka v takovém prostředí ponecháte přes noc, tak nabobtnají, a to je přesně to, co potřebujete. Jakmile násobně zvětší svůj objem, jsou přichystaná ke klíčení – voda v semenech nastartuje potřebné procesy. Můžete ji tedy klidně slít a semena už pouze udržujte vlhká, a to po celý den i noc, ideálně při pokojové teplotě na nějakém slunném místě. Uvidíte, že se brzy objeví první klíčky, a jakmile dosáhnou potřebné velikosti, můžete sklízet!
S křupavými výhonky dost možná ani do kuchyně nedojdete. Jejich chuť je výtečná. Pokud byste však přeci je nevěděli, co si s nimi počít, můžete je zužitkovat v rámci pomazánky, salátu anebo jídel asijské kuchyně. A když vám nějaké klíčky zbydou, klidně je ponechte v lednici – vydrží tam i několik dní.